O sibiřských kočkách

Sibiřská kočka patří mezi středně velká, polodlouhosrstá plemena kočky domácí. Toto plemeno bylo dříve známé jako Ruská dlouhosrstá kočka. Jejich současné jméno Sibiřská kočka bylo celosvětovou federací chovatelů koček (FIFe) uznáno až v roce 1992.

Není pochyb o tom, že Ruské polodlouhosrsté kočky mají prastarý původ. Po mnoho desítek let, téměř jistě po celá staletí, tyto kočky osidlovaly Rusko. Označení sibiřská dostaly již mezi lidmi dávno. Bylo to však společné označení pro kočky, které měly silnou stavbu těla, polodlouhou srst s hustou podsadou, inteligentní povahy se schopností přežít během studené zimy v oblastech jako je Sibiř. I přes označení sibiřská je velmi nepravděpodobné, že toto plemeno má svůj původ právě v severním Rusku. Existuje několik hypotéz týkajících se šíření dlouhosrstých koček v Rusku. Nejvíc pravděpodobná se zdá být varianta, že se plemeno vyvinulo křížením koček domácích a koček žijících v drsných podmínkách Jižního Kavkazu a Íránu.

Velká kočka s dlouhým ocasem si brzy získala své příznivce, protože na rozdíl od malých koček z Evropy dokázala přežít tuhou zimu venku, lovit hlodavce a ochránit tak zásoby obilí a být loajální ke svým lidem.

Sibiřské kočky mají jedinečný charakter. Jsou klidné, přítulné, mazlivé, hrdé, hravé a dobře se snáší s jinými kočkami i dalšími zvířaty. Toto plemeno se na rozdíl od ostatních koček velmi fixuje na své lidské pány, se kterými si rády povídají. Svou rodinu bezpodmínečně miluje. Jsou nenáročné na údržbu srsti. Díky svému divokému původu je vynalézavá a poměrně samostatná.

Vzhled a stavba těla

Kočky jsou drobnější a váží 4–6kg, kocouři jsou větší a robustnější, váží 6–10kg. Tělo Sibiřské kočky je svalnaté, přízemní a zaoblené, působí obdélníkovým dojmem. Hlavu mají výraznou, mírně prodlouženou, uši jsou středně velké u základu široké, mírně zaoblená brada, vousy mohutné a dlouhé. Oči jsou velké, mírně zešikmené a oválné, obvykle zelené barvy. Končetiny bývají středně dlouhé a pevné, harmonické k tělu. Tlapky má mohutné, kulaté, mezi prsty dobře osrstěné. Ocas je silný, dlouhý, bohatě osrstěný a měl by dosahovat až k šíji.

Srst odpuzuje vodu, je hlavním znakem a předností tohoto plemene. Je bohatá a přiléhavá a díky krycím chlupům neplstnatí. Podsada je mastná a hustá. Dobře se udržuje. Letní srst je kratší. Zimní je mnohem delší a hustší, s mohutným límcem, náprsenkou a kalhotkami. Nejrozšířenější barevné variety jsou s kresbou (tygrovaná, tečkovaná a mramorovaná). Vyskytují se ale i kočky jednobarevné, s modrým ředěním, stříbřité nebo kouřové, želvovinové a červené, včetně všech variet s bílou skvrnitostí. Variety s kresbou mají pigmentová víčka a orámování cihlového nosu.

Hypoalergenní plemeno

O tom jestli je Sibiřská kočka vhodná pro alergiky nebo nikoliv se vedou spory. Někdo tvrdí, že jde pouze o reklamní prodejní trik některých především zahraničních chovatelských stanic. Jiní zase předkládají důkazy o sníženém množství proteinu Fel d1, který je nejčastějším kočičím alergenem. Alergen se vyskytuje hlavně ve slinách, mazových a konečníkových žlázách. Kočičí alergeny jsou velmi lepivé a drobné, znečišťují i ty nejjemnější prachové částice, čímž se z nich stávají alergeny vzdušné. Ty se dostávají do sliznice a dýchacího ústrojí a jsou nebezpečné především pro astmatiky. Ulpívají například i na zdech, kde se drží dlouhé měsíce, i když v prostorách již žádná kočka nežije. Produkce proteinu Fel d1 může být, podle některých informací, také ovlivněna věkem, pohlavím a cyklem nebo dokonce barvou srsti. V USA se věnovali výzkumu produkce alergenu u Sibiřské kočky. Bohužel žádná souvislost s barvou srsti nebo pohlavím se jim nepodařila s jistotou prokázat.

Jsme alergici, máme alergiky i mezi rodinou a přáteli. Naše Sibiřky nám alergie na rozdíl od jiných koček nezhoršují. Švagrová reagovala velmi silným alergickým záchvatem na kocoura v kotěcím věku, později ji vůbec jeho přítomnost nevadila. Kočku si bez problémů od kotěcího věku může mazlit a žádné zhoršení alergie nepozoruje. Zato sestra pociťuje po mazlení s naší kočkou drobné svědění v očích. Samotný pobyt v místnosti s kočkou jí alergii viditelně nezhoršuje. Přátelé alergici jsou překvapeni, že během návštěvy u nás nepozorují žádné výrazné projevy alergie.
I když nemáme viditelné projevy alergie, máme doma zavedená jistá pravidla. Mezi naše zásady patří každodenní vysávání, vytírání podlah několikrát do týdne, vysávání textílií, časté otírání prachu. Každodenní čištění kočičího wc. Kočky pouštíme minimálně ven, abychom omezili další ulpívání alergenů např. pylů na srsti.